Hong Jia Quan (洪家拳) patří mezi tzv. „jižní“ styly kungfu (vznikl a rozvíjel se na jih od řeky Chang Jiang, 长江).
Je také známý pod názvy Hung garHung KuenHung ga kuen (názvy v kantoštině). V překladu Hong Jia Quan znamená „pěst rodiny Hong“.

V naší škole cvičíme tzv. „taiwanskou větev“, která se do určité míry liší od tzv. „hong kongské větve“. Nejznámějším a zároveň nejstarším žijícím představitelem „taiwanské větve“ Hong Ji Quan je velmistr Zhang Ke Zhi (張克治).

Styl Hong Jia Quan se vyznačuje svojí tvrdostí, stabilními postoji, silnými ručními technikami, zejména tzv. mostové ruce a tygří drápy a tvrdými rychlými kopy. Tento styl je vyučován a také velmi oblíbený ve školách kungfu po celém světě.

Mezi základní techniky stylu Hong Jia Quan patří především techniky tygra, jeřába, pantera, draka a hada.

Tento styl vznikl na sklonku na počátku dynastie Qing kolem roku 1644 v Číně. Základem mu byl původní styl tygra, který se cvičil v klášteře Shaolin obohacený následně o další techniky stylu jeřába a dále zvířat hada, draka a pantera.

Popularitu stylu Hong Jia Quan zaručil i filmový průmysl v Asii a USA v druhé polovině 20. století. Stovky filmů hongkongské, taiwanské i pevninsko-čínské produkce nabízely divákům téměř legendárním způsobem upravené osudy historických postav – protagonistů čínského kungfu. Diváci, především ti mladší, ovlivněni filmovým zpracováním bojového umění, zvláště pak akrobatickými a zápasnickými dovednostmi herců, vyhledávali možnosti jak se naučit bojovým technikám a začali vyhledávat školy čínského kungfu. Nutno říci, že filmové zpracování bojových šarvátek a ukázek je postaveno na skutečném základě bojových technik, které herci musí zvládnout. Tyto techniky jsou poté spojeny v logickém uspořádání na sebe navazujících prvků a vzájemných aplikačních technik do secvičeného zápasu, jimž výsledný ohromující efekt dodají moderní filmové efekty. Reálné cvičení však vychází z fyzických možností každého jedince, zejména jeho přístupu k tvrdému tréninku, v neposlední řadě i k jeho fyzickým dispozicím a talentu.

Cvičení ve škole Hong Long wushu probíhá v duchu tréninků ve škole mistra Lee Quan Fu na Taiwanu, přičemž se dbá na aktivní a individuální přístup učitele k žákům.
Zvláště oblíbenými se staly techniky napodobující pohyby zvířat při boji. Tyto techniky mají sebeobranný charakter a jejich pravidelným cvičením získává cvičenec rychlost, sílu a odolnost rukou i nohou. Údery i kopy včetně technik postojů se cvičí samostatně ve stínových formách. Následně jsou procvičovány v sestavách nazývaných „taolu“ (套路). Jak už bylo řečeno každá technika má svůj sebeobranný charakter a reálné použití těchto technik je součástí cvičení žáků ve dvojicích. Po zvládnutí základních technik se žáci učí pokročilejší stínové i aplikační techniky pěstního boje. Ke cvičení neodmyslitelně patří i cvičení se zbraněmi.
Základními zbraněmi ve stylu Hong Jia Quan jsou dlouhá tyč, šavle, meč, kopí, halapartna a motýlí meče, dalšími zbraněmi jsou např. trojdílná tyč nebo vějíř a další.  Stejně tak jako u pěstních forem tak i se zbraněmi se současně se stínovými formami procvičují techniky sebeobrany a boje. Součástí tréninku ve škole Hong Long wushu je i nácvik technik boje Sanda. Jedná se o plnokontaktní zápas podobný kickboxu, který navíc využívá technik nízkých kopů „lowkicků, přehozů a podmetů a pák.