Hong Long Hong Jia Quan

Název Kung fu (功夫, pinyin Gong fu) je souhrný název pro čínská bojová umění. Současně se také můžeme setkat s názvem Wu shu (武术, pinyin Wu shu).

Termín Kung fu přímo nesouvisí s bojovými uměními. Ve volném překladu tento termín znamená dovednosti, znalosti či úspěch získané díky tvrdé práci.

Termín Wu shu se dá volně přeložit jako "bojové umění".

V současné dobé je možné setkat se termínem Kung fu jako označení pro tradiční čínské styly bojového umění a Wu shu ve spojení se soutěžní formou čínských bojových umění.

Kung fu resp. Wu shu je velice staré bojové umění. Některé prameny uvadějí, že je kolébkou většiny bojových umění na celém světě. Datum vzniku Kung fu je podle jedné z mnoha legend spojováno s příchodem indického budhistického mnicha Bodhidharmy (菩提達摩, pinyin Pu Ti Da Mo) do Číny, který v známém klášteře Shao lin (少林寺, pinyin Shao lin si) začal vyučovat tzv. Chan Budhismus. Pro zlepšení kondice mnichů je začal učit cviky, které napodovaly pohyby zvířat. Ze kterých se později vyvinulo kung fu, tak jak jej známe dnes.
Bohužel se nedochovaly žádné písemnosti, které by tuto legendu potvrdily.
Podle některých zdrojů přicestoval Bodhidharma do Číny v 5 - 6 století.

Logickým vysvětlením vzniku bojových umění je také potřeba sebeobrany.

Podle jiné legendy vznikla čínská bojová umění v průběhu dynastie Xia před více nž 4000 lety, kdy ledendární "Žlutý" císař Huang Di, známý též jako slavný generál se kromě jiného věnoval výcviku bojových umění a napsal rozsáhlou knihu o bojových umění. V té době byl velikým soupeřem Huang Di "Žlutého" generála Chi You, který je považován za tvůrce "Jiao Di", předchůdce dnešního Čínského zápasu.

Kung fu zahrnuje nepřeberné množství stylů a technik, spousty zaniklo a některé z nich se dochovaly jsou předávány z mistra na žáka až do dnešní doby.

Ve své podstatě se jednotlivé styly dají rozdělit na "vnější" (外家拳) a "vnitřní" (内家拳). Případně na "jižní" (北拳) a "severní" (南拳) styly (styly pocházející směrem na sever nebo na jih od řeky Yang Tze).

Hlavní rozdíl mezi "severními" a jižními" styly je to, že severní styly se vyznačují silnými, rychlými a vysokými kopy, vysokými skoky. Pohyby jsou v podstatě plynulé a rychlé.
Zatímco "jižní" styly se více méně zaměřují na silné paže, tvrdé údery, nízké kopy a velmi stabilní postoje.

Mezi "severní" styly patří například:

• Tai ji quan (太極拳)
• Ba gua zhang (八卦掌)
• Ba ji quan (八極拳)

Mezi "jižní" styly patří například:

• Hong jia quan (洪家拳) - Hung Gar (v kantonštině)
• Cai li fo (蔡李佛) - Choy li fut (v kantonštině)
• Cai jia quan (蔡家拳) - Choy ga (v kantonštině)

V následujícím odkazu můžete najít přehled nejznámějších sytlů kung fu (eng.).

článek byl částečně převzat z Wikipedie

Qi gong

Qi gong (气功, čti čchi kung) je nedílnou součástí vetšiny bojových cvičení. Termín qi gong by se dal volně přeložit jako "práce se energií".

Podle čínské medicíny má v sobě každý člověk "Qi" (气) - energii, kterou  v sobě máme při narození v maximální míře a během života vlivem různých okolností a vlivů ji ztrácíme.
Qi můžeme behen života posilovat speciálním k tomu určeném cvičení, které se nazývá Qi gong.
Cvičení Qi gong má kromě jiného i přiznivý vliv na zdraví jedince. Lékaři věnující se tradiční Čínské medicíně cvičí Qi gong, aby svojí Qi mohli použít při léčení pacientů.

V zásadě můžeme cvičení Qi gong rozdělit na:

• Dynamické - jedná se o sérii přesně daných cviků, které jsou určené pro posílení Qi. Klasickým příkladem je např. Ta ji quan.
• Statické - statické Qi gong jsou přesně dané postoje při kterých se Qi posiluje po určitém čase držení daného postoje.
• Meditatvní - nedílnou součástí každého Qi gong je posilování Qi prostřednictím meditací.
• Qi gong prostřednictím externích vlivů - Qi ovlivňují i vnější vlivy jako je například potraviny, nápoje. Qi můžeme posílit např. i prostřednictvím k tomu určených masáží, ale i prostředím ve ktrém Qi gong provádíme může mít vliv.

článek byl částečne převzat z Wikipedie